Dekorační kameny, vápence a vybrané písky ČR

Granitoid, velmi světlý, namodrale šedý až světle narůžovělý (vyrostlice živce), kontrastně bíle a šedě zrnitě skvrnitý, tmavě čárkovaně skvrnitý, slabě biotitický, stejnoměrně středně až hrubě zrnitý, bez přednostní orientace slíd, jemně porfyrický. Na vzorku: textura masivní, granitová.

Draselné živce jsou zastoupeny ortoklasem, slabě mikropertitickým ortoklasem a mikroklinem. Zrna ortoklasu a mikroklinu jsou na řezu horninou makroskopicky bílá, ve výbrusu čirá nebo mírně zakalená. V základní tkáni jsou zrna allotriomorfně omezená. Nejčastější velikost průřezů zrn se pohybuje 1,1 × 0,8 mm. Porfyrické vyrostlice v dodaném vzorku nevykazují usměrnění. Vyrostlice draselného živce dosahují, při allotriomorfním omezení, velikosti až ≈ 10×8 mm. Méně časté jsou srůsty podle karlovarského zákona. Ortoklas uzavírá okrouhlá zrna křemene a jemné inkluze.
Zrna plagioklasu jsou dobře hypidiomorfně omezená, mírně lištovitě protažená (obdélníkové průřezy). Velikost zrn základní tkáně je Md ≈ 0,8 × 0,7 mm, Mmax ≈ 1,6 × 0,9 mm, vyrostlice dosahují ve výbrusu až 6 × 3,3 mm. Plagioklasy odpovídají bazicitou převážně oligoklasu-andesinu (oligoklas An14-16 v jádru až andesin An30 - stanoveno metodou zhášení v symetrické zóně polysyntetických lamel). Průřezy kolmo na osu C vykazují zřetelnou zonální stavbu se sericitizovaným bazičtějším jádrem a čirým, tenkým (pod 0,0x mm) lemem. Jádra vyrostlic jsou sericitizovaná s opticky identifikovatelnými jemnozrnnými produkty jako sericit – muskovit a karbonát (bez rozlišení). Jádro je bazičtější (až andesin), velmi tenký čirý lem odpovídá spíše albit-oligoklasu (An0-10). Inkluze: hnědé šupiny biotitu.
Zrna křemene jsou čirá, allotriomorfně omezená. Křemen tvoří běžně polygonální zrna z menších zrn. Zrna zháší stejnoměrně, políčkovitě. Porušení zrn trhlinami je nesystematické, s ojedinělými jemnými trhlinami spíše jen v rámci jednoho zrna nebo agregátů zrn. Zrna křemene uzavírají často biotit.
Nejčastější velikost zrn je, s ohledem na protažení allotriomorfních průřezů agregátních zrn, Md ≈ 0,5×0,4 mm (Mmax ≈ 11,4 × 6,6 mm).
Biotit je zastoupen tmavě hnědými šupinami hypidiomorfně až allotriomorfně omezenými. Pleochroismus je tmavě hnědý – světle žlutohnědý. Zhášení 0°. Šupiny jsou stejnoměrně rozložené v hornině a přibližně stejné velikosti, korodované. Nejčastější velikost šupin biotitu dosahuje 0,7×0,3 mm, největší šupiny dosahují cca 2×1 mm. Vzácné uzavřeniny tvoří čirý, prizmatický apatit, zirkon (oválná zrna, jemně zonální) s difuzními pleochroickými dvůrky. Biotit nevykazuje známky sekundární alterace.
Jiné identifikace
Z rtg-práškové difrakční analýzy (protokol VÚACH č. I 214/12) byly identifikovány: křemen - albit – mikroklin - biotit.
Styk zrn, tektonické deformace na úrovni zrn a hypergenní přeměny horniny
Ve výbruse není hornina prostoupena puklinami ani zřetelnými trhlinami. Undulózní zhášení křemene je jen lokální. Zrna se dotýkají zubovitě těsně nerovným povrchem krystalických zrn, bez opticky rozlišitelných zřetelných spár a bez sekundární výplně.

Textura vzorku: masívní, granitická.

Struktura: stejnoměrně zrnitá, velmi slabě usměrněná.

Název horniny: biotitický granodiorit, světlý, střednozrnný (středočeský pluton, říčanský typ)

Ostatní:
Odhad složení z planimetrie výbrusu: křemen ≈ 27%, draselné živce ≈ 25%, plagioklasy ≈ 45%, biotit 3% (procenta objemová, zaokrouhleno z důvodu vlivu slabě porfyrické struktury a velikosti plochy výbrusu, bodová planimetrie na linii 213 mm).
Stabilita ve vodě: horniny ve vodě stabilní.
Lomné hrany: ostré, drsné, nerovné, pevné.