Dekorační kameny, vápence a vybrané písky ČR

Granitoid, středně tmavý biotitický nebo amfibol-biotitický, šedý až modrošedý, kontrastně tmavě skvrnitý, bíle a šedě zrnitě skvrnitý, stejnoměrně středně zrnitý, neporfyrický až nevýrazně porfyrický. Drobná akumulace (xenolit) o velikosti cca 12×10 mm je ve vzorku. Na vzorku: textura masivní, granitová.

Horninu tvoří živce (ortoklas, kyselý plagioklas An42-45), křemen a biotit, v drobných xenolitech biotit s amfibolem a zbytky pyroxenu.
Draselné živce jsou zastoupeny ortoklasem, méně mikroklinem a mikropertitickým ortoklasem. Zrna jsou allotriomorfně omezená, často i hypidiomorfně omezená (na řezu jsou makroskopicky bílá), stejně velká. Jádra zrn jsou sericitizovaná. Méně časté jsou srůsty podle karlovarského zákona. Ortoklas uzavírá často okrouhlá zrna křemene. Nejčastější velikost zrn MD ≈1-4 mm. Vyrostlice mikroklinu dosahují při allotriomorfním až hypidiomorfním omezení velikosti až ≈ 14×4 mm.
Plagioklasy odpovídají bazicitou převážně andesinu An42-45 (stanoveno zhášením v symetrické zóně polysyntetických lamel) v jádrech až andesin An47. Zrna plagioklasu jsou allotriomorfně a hypidiomorfně omezená, mírně lištovitě protažená (obdélníkové průřezy), zonální. Dosahují až 10×6 mm. Jádra vyrostlic bývají zřetelně sericitizovaná. Jádro je mírně bazičtější, lem odpovídá oligoklasu. Bývá čirý, méně sericitizovaný. Zrna plagioklasu uzavírají především biotit.
Zrna křemene jsou čirá, allotriomorfně omezená, s uzavřeninami hnědého biotitu. Zrna tvoří agregáty křemenných zrn. Zrna zháší stejnoměrně. Zrna uzavírají biotit, chlorit nebo živce. Zrna nejsou porušená trhlinami, plynokapalné inkluze jsou vzácné. Střední velikost zrn je s ohledem na allotriomorfní průřezy cca MD ≈ 0,9 × 0,6 mm, Mmax ≈ 1,8 × 0,9 mm.
Biotit je v hornině zastoupen tmavě hnědými šupinami hypidiomorfně omezenými (pleochroizmus tmavě hnědý – žlutohnědý). Šupiny jsou stejnoměrně rozložené v hornině a přibližně stejné velikosti. Nejčastější velikost šupin biotitu dosahuje MD ≈ 0,6×0,10 mm, Mmax ≈ 2×0,3 mm. Zháší rovnoběžně. Uzavřeniny tvoří zirkon, kolem kterého jsou pleochroické dvůrky difuzního typu. Biotit vykazuje známky sekundární alterace a to především chloritizace za vzniku zeleného penninu s uzavřeninami opakního minerálu paralelně se štěpností. Vyskytuje se chloritizace šupin biotitu podél štěpnosti, vznikají srůsty chloritu a biotitu. Přechodové části jsou opticky podobné smíšeným strukturám biotit-chlorit.
V drobných xenolitech se vyskytuje biotit (tmavě hnědý-zelenavě hnědý) v šupinách se srůsty s amfibolem a drobná zrnka (resorbované zbytky) neplechroického pyroxenu (diopsid, zhášení γ/c =32-38°).
Obecný amfibol tvoří protáhlá zrna // C s pleochroizmem olivově šedozelené / hnědavě zelené barvy, s idiomorfními kosočtverečnými průřezy o velikosti až 2×1 mm. Časté jsou srůsty. Amfibol obsahuje inkluze apatitu (čirý, slouprčkovitý) a korodovaná zrna titanitu, který se vyskytuje i samostatně s podobě allotriomorfních, nahnědlých výšelomných zrn.
Pyroxen tvoří v xenolitech i mimo ně v hornině hypidiomorní zrna, nepleochroická, s pyroxenovou štěpností, někdy s tmavým lemem. Podle zhášení odpovídá diopsidu (zhášení γ/c =32-38°). Pyroxen je reliktem po rozpadu xenolitů.
Akcesorie jsou uzavřeny v inkluzích v biotitu a amfibolu a je to čirý, dlouze sloupečkovitý apatit. V biotitu je uzavřený alotriomorfně až hypidiomorfně omezený, místy metamiktní zirkon (pleochroické dvůrky difuzní i s ostrým okrajem). V amfibolu v xenolitu i mimo něj v hornině jsou hnědá, alotriomorfně omezená, vzácně idiomorfní, výšelomná zrna titanitu.
Xenolity: silně resorbované xenolity z biotitu – amfibolu - (pyroxenu) – plagioklasu jsou součástí horniny. Byly zachyceny ve výbrusu jako neostře omezený, tmavý hnědozelený útvar o velikosti ~ 9-10×7 mm.
Styk zrn, tektonické deformace na úrovni zrn a hypergenní přeměny horniny
Ve výbruse není hornina prostoupena puklinami ani zřetelnými trhlinami. Undulózní zhášení křemene je jen lokální. Zrna křemene i živců se dotýkají zubovitě těsně nerovným povrchem krystalických zrn, bez opticky rozlišitelných zřetelných spár a bez sekundární výplně. Byla zjištěna chloritizace biotitu.

Textura vzorku: masívní, granitická.

Struktura: stejnoměrně zrnitá, velmi slabě usměrněná.

Název horniny: amfibol-biotitický granodiorit, tmavší, střednozrnný, slabě porfyrický.

Ostatní:
Odhad složení: křemen ≈ 28%, draselné živce ≈ 20%, plagioklasy ≈ 38%, biotit, amfibol a pyroxen ≈ 14 % (procenta objemová, zaokrouhleno z důvodu vlivu slabě porfyrické struktury a velikosti plochy výbrusu, bodová planimetrie na linii 195 mm).
Stabilita ve vodě: horniny ve vodě stabilní.
Lomné hrany: ostré, drsné, nerovné, pevné.
Akcesorie: apatit, zirkon, rutil.