Dekorační kameny, vápence a vybrané písky ČR

Granitoid, biotitický, světlý namodrale světle šedý, kontrastně, zřetelně bíle, šedě a tmavě zrnitě skvrnitý, stejnoměrně středně zrnitý, neporfyrický. Na vzorku: textura masivní, granitová.

Horninu tvoří živce (ortoklas, kyselý plagioklas An27-30), křemen a biotit.
Draselné živce jsou zastoupeny ortoklasem a mikropertitickým ortoklasem. Zrna jsou allotriomorfně omezená, často i hypidiomorfně omezená (na řezu jsou makroskopicky bílá), stejně velká. Zrna jsou nepravidelně sericitizovaná. Časté jsou srůsty podle karlovarského zákona. Ortoklas uzavírá často okrouhlá zrna křemene. Nejčastější velikost zrn je MD ≈ 0,78 × 0,6 mm. Vyrostlice dosahují při allotriomorfním až hypidiomorfním omezení velikosti až ≈ 1,8×0,8 mm. Draselné živce převažují nad plagioklasy.
Plagioklasy odpovídají bazicitou převážně oligoklasu-andesinu An27-32 (stanoveno zhášením v symetrické zóně. Zrna plagioklasu jsou allotriomorfně a hypidiomorfně omezená, mírně lištovitě protažená. Nejčastější velikost MD= 0,9×0,4 mm. Zrna bývají zřetelně sericitizovaná. Jádro je mírně bazičtější (až andesin), nevýrazný a úzký lem odpovídá až albitu. Bývá čirý, méně sericitizovaný.
Zrna křemene jsou čirá, alotriomorfně až laločnatě omezená, s uzavřeninami hnědého biotitu. Tvoří je agregáty menších křemenných zrn. Zrna zháší stejnoměrně. Zrna uzavírají biotit. Zrna jsou slabě porušená trhlinami, plynokapalné inkluze jsou vzácné. Nejčastější velikost agregátních zrn je s ohledem na allotriomorfní průřezy MD ≈ 0,9 × 0,6 mm, Mmax ≈ 2,5×1 mm) .
Biotit je zastoupen tmavě hnědými šupinami hypidiomorfně omezenými (pleochroizmus tmavě hnědý – žlutohnědý). Šupiny jsou stejnoměrně rozložené v hornině a přibližně stejné velikosti. Velikost šupin biotitu dosahuje 0,6 × 0,2 mm. Zháší rovnoběžně. Uzavřeniny tvoří zirkon, kolem kterého jsou pleochroické dvůrky difuzního typu. Biotit vykazuje známky sekundární alterace a to především intenzivní chloritizace za vzniku modrozeleného penninu s uzavřeninami opakního minerálu paralelně se štěpností. Velmi častá je chloritizace šupin biotitu podél štěpnosti, vznikají srůsty chloritu a biotitu. Přechodové části jsou opticky podobné smíšeným strukturám biotit-chlorit.
Styk zrn, tektonické deformace na úrovni zrn a hypergenní přeměny horniny
Ve výbruse není hornina prostoupena puklinami ani zřetelnými trhlinami např. v křemenu. Undulózní zhášení křemene je jen lokální. Zrna křemene i živců se dotýkají zubovitě těsně nerovným povrchem krystalických zrn, bez opticky rozlišitelných zřetelných spár a bez sekundární výplně. Byla zjištěna chloritizace biotitu.

Textura vzorku: masívní, granitická.

Struktura: stejnoměrně zrnitá.

Název horniny: biotitický granodiorit, světlý, střednozrnný

Ostatní:
Odhad složení: křemen ≈ 31%, draselné živce ≈ 18%, plagioklasy ≈ 48%, biotit+chlorit ≈ 3% (procenta objemová, zaokrouhleno z důvodu vlivu slabě porfyrické struktury a velikosti plochy výbrusu, bodová planimetrie na linii 178 mm).
Stabilita ve vodě: horniny ve vodě stabilní.
Lomné hrany: ostré, drsné, nerovné, pevné.
Akcesorie: apatit a zirkon.