Dekorační kameny, vápence a vybrané písky ČR

Granitoid, velmi světle šedý až tmavě šedý, biotitický, kontrastně bíle a zelenošedě zrnitě skvrnitý a tmavě šupinovitě skvrnitý, stejnoměrně středně zrnitý, s velmi slabou přednostní orientací slíd, nevýrazně ojediněle jemně porfyrický, s izolovanými bílými vyrostlicemi živce do 8×3 mm. Na vzorku: textura masivní, granitová, velmi slabě usměrněná.

Horninu tvoří živce (ortoklas, kyselý plagioklas An30-31), křemen a biotit. Alterační produkty: chloritizace biotitu, rudní minerály.
Draselné živce jsou zastoupeny ortoklasem, mikropertitickým ortoklasem. Zrna jsou allotriomorfně omezená, často i hypidiomorfně omezená (na řezu jsou makroskopicky bílá), stejně velká. Nečastější velikost MD ≈ 1,2×1,1 mm, vyrostlice ve výbrusu až 2×1 mm. Méně časté jsou srůsty podle karlovarského zákona. Ortoklas uzavírá často okrouhlá zrna křemene. Na hranici zrn křemene a ortoklasu jsou zálivovité útvary tvořené myrmekitem.
Plagioklasy odpovídají bazicitou převážně andesinu An30-31, méně často oligoklasu An29, v jádrech až andesin An35 (stanoveno zhášením v symetrické zóně na lamelách polysyntetických srůstů). Zrna plagioklasu jsou allotriomorfně a hypidiomorfně omezená, mírně lištovitě protažená (obdélníkové průřezy). Vyrostlice dosahují velikosti až 1×0,8 mm. Jádra vyrostlic bývají sericitizovaná. Jádro je mírně bazičtější An45, lem odpovídá oligoklasu. Bývá čirý, méně sericitizovaný.
Zrna křemene jsou čirá, zubovitě allotriomorfně omezená, mají charakter agregátních zrn s uzavřeninami hnědého biotitu. Zrna zháší stejnoměrně. Zrna uzavírají biotit. Zrna nejsou porušená trhlinami. Nejčastější velikost zrn je s ohledem na allotriomorfní průřezy cca do MD ≈ 3,4×1,2 mm, Mmax ≈ 3×0,8 mm) .
Biotit je zastoupen sytě tmavě hnědými šupinami hypidiomorfně omezenými (pleochroizmus tmavě hnědý – světle žlutohnědý). Šupiny jsou rozložené v hornině v neostře omezených shlucích 0,5-2 mm dlouhých se silně korodovaným biotitem. Šupiny mají přibližně stejnou velikost. Nejčastější velikost šupin biotitu dosahuje MD ≈0,8×0,11 mm, Mmax ≈ 1,2×0,3 mm. Zháší rovnoběžně. Uzavřeniny tvoří zirkon, kolem kterého jsou pleochroické dvůrky difuzního typu. Biotit vykazuje známky sekundární alterace a to především intenzivní chloritizace za vzniku zeleného penninu s uzavřeninami opakního minerálu paralelně se štěpností. Vyskytuje se jako dokonalá pseudomorfóza chloritu po biotitu vč. inkluzí. Velmi častá je chloritizace šupin biotitu podél štěpnosti, vznikají srůsty chloritu a biotitu. Přechodové části jsou opticky podobné smíšeným strukturám biotit-chlorit
Xenolity nejsou ve vzorku patrné.
Akcesorie: V biotitu jsou uzavřeny čiré dlouze sloupečkovité krystaly apatitu a alotriomorfně omezené zirkony, často s metamiktním jádrem a s pleochroickými difuzními dvůrky. Relativně hojná jsou allotriomofní až idiomofní, hnědá, výšelomná zrna titanitu.
Styk zrn, tektonické deformace na úrovni zrn a hypergenní přeměny horniny
Ve výbruse je hornina prostoupena zřetelnými trhlinami prostupujícími napříč zrny. Undulózní zhášení křemene je jen lokální. Zrna křemene i živců se dotýkají zubovitě těsně nerovným povrchem krystalických zrn, bez opticky rozlišitelných zřetelných spár a bez sekundární výplně. Byla zjištěna chloritizace biotitu.

Textura vzorku: masívní, granitická.

Struktura: stejnoměrně zrnitá, velmi slabě usměrněná, nevýrazně mikroporfyrická.

Název horniny: biotitický granodiorit, světlý, střednozrnný

Ostatní:
Odhad složení: křemen ≈ 29%, draselné živce ≈ 22%, plagioklasy ≈ 39%, biotit+chlorit ≈ 10% (procenta objemová, zaokrouhleno z důvodu vlivu slabě porfyrické struktury a velikosti plochy výbrusu, bodová planimetrie na linii 205 mm).
Akcesorie: zirkon, apatit a titanit.
Stabilita ve vodě: horniny ve vodě stabilní.
Lomné hrany: ostré, drsné, nerovné, pevné.