Dekorační kameny, vápence a vybrané písky ČR

Granitoid, velmi světlý šedý až tmavě šedý biotitický, kontrastně bíle a zelenošedě zrnitě skvrnitý a tmavě šupinovitě skvrnitý, stejnoměrně středně zrnitý v základní tkáni, s velmi slabou přednostní orientací slíd, nevýrazně ojediněle porfyrický, s izolovanými bílými vyrostlicemi živce do 10×5 mm. Na vzorku: textura masivní, granitová, velmi slabě usměrněná.

Horninu tvoří živce (ortoklas, kyselý plagioklas An30-31), křemen a biotit. Alterační produkty: chloritizace biotitu, rudní zrnka.
Draselné živce jsou zastoupeny ortoklasem, mikropertitickým ortoklasem. Zrna jsou allotriomorfně omezená, často i hypidiomorfně omezená (na řezu jsou makroskopicky bílá), stejně velká. Nejčastější velikost MD ≈ 2×1,2 mm, vyrostlice až 11×5 mm. Jádra zrn jsou sericitizovaná s jemným zákalem. Méně časté jsou srůsty podle karlovarského zákona. Ortoklas uzavírá často okrouhlá zrna křemene. Na hranici zrn křemene a ortoklasu jsou zálivovité útvary tvořené myrmekitem.
Plagioklasy odpovídají bazicitou převážně andesinu An30-31 (stanoveno zhášením v symetrické zóně na polysyntetických lamelách), v jádrech až andesin An35. Zrna plagioklasu jsou allotriomorfně a hypidiomorfně omezená, mírně lištovitě protažená (obdélníkové průřezy). Vyrostlice dosahují velikosti až 2,5×1,8 mm s jádrem ≈ 2×1,1 mm. Jádra vyrostlic bývají zřetelně sericitizovaná. Jádro je mírně bazičtější (až andesin, místy spíše až bytownit), lem odpovídá oligoklasu. Bývá čirý, méně sericitizovaný.
Zrna křemene jsou čirá, zubovitě allotriomorfně omezená, mají charakter agregátních zrn s uzavřeninami hnědého biotitu. Zrna zháší stejnoměrně. Zrna uzavírají biotit. Zrna nejsou porušená trhlinami. Nejčastější velikost zrn je s ohledem na allotriomorfní průřezy cca do MD ≈ 1,2×0,8 mm, Mmax ≈ 3×0,8 mm.
Biotit je zastoupen sytě tmavě hnědými šupinami hypidiomorfně omezenými (pleochroizmus tmavě hnědý – žlutohnědý). Šupiny jsou rozložené v hornině v neostře omezených páscích se silně korodovaným biotitem, silné 3-5 mm nebo tvoří shluky biotitu až 10×5 mm. Šupiny mají přibližně stejnou velikost. Nejčastější velikost šupin biotitu dosahuje MD ≈ 0,7×0,13 mm, Mmax ≈ 2,5×0,6 mm. Zháší rovnoběžně. Uzavřeniny tvoří zirkon, kolem kterého jsou pleochroické dvůrky difuzního typu. Biotit vykazuje známky sekundární alterace a to především chloritizace za vzniku pseudomorfóz zeleného penninu s uzavřeninami opakního minerálu uloženého paralelně se štěpností. Velmi častá je chloritizace šupin biotitu podél štěpnosti, vznikají srůsty chloritu a biotitu. Přechodové části jsou opticky podobné smíšeným strukturám biotit-chlorit
Xenolity nejsou ve vzorku patrné.
Akcesorie: V biotitu jsou uzavřeny čiré dlouze sloupečkovité krystaly apatitu a alotriomorfně omezené zirkony, často s metamiktním jádrem a s difuzními pleochroickými dvůrky.
Styk zrn, tektonické deformace na úrovni zrn a hypergenní přeměny horniny
Ve výbruse je hornina jemně prostoupena trhlinami. Undulózní zhášení křemene je jen lokální. Zrna křemene i živců se dotýkají zubovitě těsně nerovným povrchem krystalických zrn, bez opticky rozlišitelných zřetelných spár a bez sekundární výplně. Byla zjištěna chloritizace biotitu.

Textura vzorku: masívní, granitická.

Struktura: stejnoměrně zrnitá, velmi slabě usměrněná.

Název horniny: biotitický granit, tmavší, střednozrnný.

Ostatní:
Odhad složení: křemen ≈ 25%, draselné živce ≈ 11%, plagioklasy ≈ 49%, biotit+chlorit+amfibol ≈ 15% (procenta objemová, zaokrouhleno z důvodu vlivu slabě porfyrické struktury a velikosti plochy výbrusu, bodová planimetrie na linii 178 mm).
Akcesorie: zirkon a apatit.
Stabilita ve vodě: horniny ve vodě stabilní.
Lomné hrany: ostré, drsné, nerovné, pevné.