Dekorační kameny, vápence a vybrané písky ČR

Granitoid, středně tmavě namodrale šedý, amfibol-biotitický, kontrastně bíle, šedě zrnitě skvrnitý, tmavě šupinovitě skvrnitý, stejnoměrně středně zrnitý, s přednostní orientací slíd a vyrostlic, slabě porfyrický. Vyrostlice jsou ojedinělé, izolované, růžové až do 10 × 6 mm.

Horninu tvoří živce (ortoklas, kyselý plagioklas An30 - An32), křemen a biotit. Akcesorie: zirkon, apatit a titanit. Alterační produkty: slabá chloritizace biotitu, rudní zrnka.
Draselné živce jsou zastoupeny ortoklasem, mikropertitickým ortoklasem a méně mikroklinem. Zrna jsou allotriomorfně omezená, často i hypidiomorfně omezená (na řezu jsou makroskopicky bílá), stejně velká. Nečastější velikost MD ≈ 0,85 × 0,5 mm, vyrostlice až 2,2 × 0,9 mm. Časté jsou srůsty podle karlovarského zákona. Ortoklas uzavírá často okrouhlá zrna křemene a jemný zákal.
Plagioklasy odpovídají bazicitou převážně andesinu An30 - 32 , méně často oligoklasu An27 (stanoveno zhášením v symetrické zóně polysyntetických lamel), v jádrech až andesin An38. Zrna plagioklasu jsou allotriomorfně a hypidiomorfně omezená, mírně lištovitě protažená (obdélníkové průřezy). Vyrostlice dosahují velikosti až 2 × 1,3 mm. Jádra vyrostlic bývají sericitizovaná. Jádro je mírně bazičtější An48, lem odpovídá oligoklasu. Bývá čirý, méně sericitizovaný.
Zrna křemene jsou čirá, zubovitě allotriomorfně omezená, mají charakter agregátních zrn s uzavřeninami hnědého biotitu. Zrna zháší stejnoměrně. Zrna uzavírají biotit. Zrna nejsou porušená trhlinami. Nejčastější velikost zrn je s ohledem na allotriomorfní průřezy cca do MD ≈ 1,2 × 0,8 mm, Mmax ≈ 2 × 1,2 mm) .
Biotit je zastoupen sytě tmavě hnědými šupinami hypidiomorfně omezenými (pleochroizmus tmavě zeleno hnědý – světle žlutozelenohnědý) rozmístěnými v hornině. Šupiny mají přibližně stejnou velikost. Nejčastější velikost šupin biotitu dosahuje 0,25 × 0,14 mm, Mmax = 1,4 × 0,6 mm. Zháší rovnoběžně. Uzavřeniny tvoří zirkon, kolem kterého jsou pleochroické dvůrky difuzního typu. Biotit vykazuje známky slabé sekundární alterace a to především intenzivní chloritizace za vzniku zeleného penninu s uzavřeninami opakního minerálu paralelně se štěpností.
Biotit v šupinách se vyskytuje také spolu se zeleným amfibolem v neostře omezených shlucích o velikosti do 20 mm nebo i v drobných shlucích kolem 1 mm.
Obecný amfibol se váže především na neostře omezené shluky (viz Xenolity) různé velikosti spolu s biotitem. Obecný amfibol je tmavě zelený, silně pleochroický, hypidiomorfně omezený v řezech // s osou C nebo až v idiomorfních průřezech kolmo na osu C s typickou štěpností.
Xenolity tvoří neostře omezené shluky ve výbrusu o různé velikosti od 1 mm do 20 mm, tvořené biotitem - obecným amfibolem – plagioklasem – (snad i nepleochroickým pyroxenem).
Akcesorie: V biotitu jsou uzavřeny čiré dlouze sloupečkovité krystaly apatitu a alotriomorfně omezené zirkony, často s metamiktním jádrem a s pleochroickými difuzními dvůrky. V akumulacích tmavých minerálů se vyskytuje alotriomorfně omezený, výšelomný hnědý titanit.
Křemen ≈ 24%, draselné živce ≈ 26%, plagioklasy ≈ 32%, biotit+amfibol ≈ 18% (procenta objemová, zaokrouhleno z důvodu vlivu slabě porfyrické struktury, přítomnosti xenolitů a velikosti plochy výbrusu, bodová planimetrie na linii 221 mm).

Textura vzorku: masívní, granitická.

Struktura: stejnoměrně zrnitá, velmi slabě usměrněná. nevýrazně mikroporfyrická s drobnými xenolity.

Název horniny: (amfibol) biotitický granodiorit až granit, tmavý, střednozrnný, slabě porfyrický, s ojedinělými mafickými xenolity.

Ostatní:
Odhad složení: křemen: 29 %, ortoklas: 22 % , plagioklas: 39 % , biotit: 5 % obj., (% objemová, planimetrická analýza výbrusu bodová + barvení nábrusu).
Stabilita ve vodě: horniny ve vodě stabilní.
Lomné hrany ostré, drsné, nerovné, pevné.