Dekorační kameny, vápence a vybrané písky ČR

Granitoid, středně tmavý biotitický, kontrastně bíle, šedě zrnitě skvrnitý, tmavě čárkovaně skvrnitý, stejnoměrně středně zrnitý, se slabou přednostní orientací slíd, neporfyrický. Na vzorku: textura masivní, granitová, slabě usměrněná.

Horninu tvoří živce (ortoklas, kyselý plagioklas An40 - 45), křemen, biotit, obecný amfibol a pyroxen. Akcesorie: apatit, zirkon, titanit. Alterační produkty: slabá chloritizace biotitu, rudní zrnka.

Draselné živce jsou zastoupeny ortoklasem a mikropertitickým ortoklasem. Zrna jsou allotriomorfně omezená (na řezu jsou makroskopicky bílá), stejně velká. Nejčastější velikost je MD ≈ 1,5 × 0,8 mm. Neostře omezená jádra jsou sericitizovaná. Méně časté jsou srůsty podle karlovarského zákona. Ortoklas uzavírá často okrouhlá zrna křemene. Vyrostlice ortoklasu dosahují při allotriomorfním až hypidiomorfním omezení velikosti až ≈ 1,8 × 1,2 mm.

Plagioklasy odpovídají bazicitou převážně andesinu An40 - 45 (stanoveno zhášením v symetrické zóně polysyntetických lamel), v jádrech až andesinu An49. Zrna plagioklasu jsou allotriomorfně a hypidiomorfně omezená, mírně lištovitě protažená (obdélníkové průřezy). Jádra vyrostlic bývají sericitizovaná.

Zrna křemene jsou čirá, agregátní, allotriomorfně omezená, s uzavřeninami hnědého biotitu. Zrna zháší stejnoměrně. Zrna nejsou porušená trhlinami. Nejčastější velikost zrn je s ohledem na allotriomorfní průřezy agregátních zrn MD ≈ 1,1 × 0,9 mm, Mmax ≈ 2 - 3 × 1,4 mm.

Biotit je zastoupen tmavě hnědými šupinami hypidiomorfně omezenými (pleochroizmus tmavě hnědý – světle žlutohnědý). Šupiny jsou stejnoměrně rozložené v hornině a přibližně stejné velikosti. Nejčastější velikost šupin biotitu MD ≈ 0,3 × 0,1 mm. Zháší rovnoběžně. Uzavřeniny tvoří zirkon, kolem kterého jsou pleochroické dvůrky difuzního typu. Biotit vykazuje známky sekundární alterace a to především chloritizace za vzniku zeleného penninu s uzavřeninami opakního minerálu paralelně se štěpností. Vyskytují se i případy chloritizace podél štěpnosti podle báze u biotitu.
Obecný amfibol se vyskytuje spolu nepleochroickým pyroxenem v drobných xenolitech kolem 1 - 1,5mm, tvořených zrny obou tmavých minerálů a opakních minerálů. Jejich velikost je v desetinách mm. Obecný amfibol tvoří protáhlá zrna // C s pleochroizmem olivově šedozelené / hnědavě zelené barvy, méně často jsou rozeznatelné idiomorfní kosočtverečné průřezy kolmo na osu C. Časté jsou srůsty. Amfibol obsahuje inkluze apatitu (čirý, sloupečkovitý) a korodovaná zrna titanitu, který se vyskytuje i samostatně s podobě allotriomorních, nahnědlých výšelomných zrn.

Akcesorie: v inkluzích v biotitu a amfibolu čirý, dlouze sloupečkovitý apatit. V biotitu je uzavřený alotriomorfně až hypidiomorfně omezený, místy metamiktní zirkon (pleochroické dvůrky difuzní i s ostrým okrajem). Ojediněle v hornině hnědá, alotriomorfně omezená, vzácně až idiomorfní výšelomná zrna titanitu.

Xenolity: jen neostře omezené elipsoidní shluky drobných zrn obecného amfibolu a pyroxenu. Velikost shluků tmavých minerálů je 1,5 - 2 mm

Styk zrn, tektonické deformace na úrovni zrn a hypergenní přeměny horniny
Ve výbruse není hornina prostoupena puklinami ani zřetelnými trhlinami. Undulózní zhášení křemene je jen lokální. Zrna křemene i živců se dotýkají zubovitě těsně nerovným povrchem krystalických zrn, bez opticky rozlišitelných zřetelných spár a bez sekundární výplně. Byla zjištěna chloritizace biotitu.

Textura vzorku: masívní, granitická.

Struktura: stejnoměrně zrnitá, porfyrická.

Název horniny: biotitický až amfibol-biotitický granodiorit až křemenný diorit, tmavší, střednozrnný, nevýrazně porfyrický, s drobnými mafickými xenolity.

Ostatní:
Odhad složení: křemen ≈ 28%, draselné živce ≈ 8%, plagioklasy ≈ 52%, biotit+amfibol ≈ 12% (procenta objemová, zaokrouhleno z důvodu vlivu slabě porfyrické struktury a velikosti plochy výbrusu, bodová planimetrie na linii 178 mm).
Stabilita ve vodě: horniny ve vodě stabilní.
Lomné hrany ostré, drsné, nerovné, pevné.