Dekorační kameny, vápence a vybrané písky ČR

Granitoid, světlý biotitický, kontrastně bíle a šedě zrnitě skvrnitý, tmavě šupinovitě skvrnitý, stejnoměrně středně až hrubě zrnitý, bez přednostní orientace slíd, neporfyrický. Na vzorku: textura masivní, granitová.

Horninu tvoří živce (ortoklas, kyselý plagioklas An30 - An32), křemen, biotit, chlorit, sporadický obecný amfibol. Akcesorie: apatit, zirkon a titanit. Alterační produkty: chloritizace biotitu, rudní zrnka.
Draselné živce jsou zastoupeny ortoklasem, mikropertitickým ortoklasem. Zrna jsou allotriomorfně omezená, často i hypidiomorfně omezená (na řezu jsou makroskopicky bílá), stejně velká. Jádra zrn jsou sericitizovaná. Méně časté jsou srůsty podle karlovarského zákona. Ortoklas uzavírá často okrouhlá zrna křemene. Vyrostlice dosahují při allotriomorfním až hypidiomorfním omezení velikosti až ≈ 2,2 × 0,8 mm. Na styku s křemenem zasahují zálivovité útvary myrmekitu do ortoklasu.
Plagioklasy odpovídají bazicitou převážně andesinu An30 - 32 (stanoveno zhášením v symetrické zóně polysyntetických lamel). Zrna jsou zřetelně zonální, v jádru zakalená, sericitizovaná, složení v jádru odpovídá až andesin-bytownitu An36 - 42. Lem odpovídá andesinu, výjimečně až oligoklasu. Zrna plagioklasu jsou alotriomorfně, spíše až hypidiomorfně omezená, mírně lištovitě protažená (obdélníkové průřezy). Nejčastější velikosti MD ≈ 1,2 × 0,6 mm, jádro 0,6 × 0,3 mm, Mmax ≈ 1,8 × 0,5 mmm, jádro 1,4 × 0,25 mm.
Zrna křemene jsou čirá, allotriomorfně omezená, s uzavřeninami hnědého biotitu. Zrna zháší stejnoměrně. Zrna jsou slabě porušená trhlinami. Nejčastější velikost zrn je s ohledem na allotriomorfní průřezy MD ≈ 0,8 × 0,6 mm (členitá, zubovitě omezená polyagregátní zrna až Mmax ≈ 3 × 1,2 mm).
Biotit je zastoupen tmavě hnědými šupinami hypidiomorfně omezenými (pleochroizmus tmavě zelenohnědý – světle šedohnědý). Šupiny jsou stejnoměrně rozložené v hornině a přibližně stejné velikosti. Nejčastější velikost šupin biotitu dosahuje 0,9 × 0,3 mm, místy až 1,6 × 14 mm a to často v drobných shlucích cca 5 × 6 mm s drobnými zrny pleochroického obecného amfibolu. Biotit zháší 0 - 2°. Uzavřeniny tvoří hojný apatit, méně častý je až idiomorfní zirkon, kolem kterého jsou slabé pleochroické dvůrky difuzního typu.
Biotit vykazuje známky sekundární alterace a to především intenzivní chloritizace za vzniku pseudomorfóz penninu. V jednotlivých šupinách kolmo na bázi probíhá chloritizace šupin biotitu podél štěpnosti. Vznikají srůsty chloritu a biotitu. Přechodové části jsou opticky podobné smíšeným strukturám biotit - chlorit.
Obecný amfibol se vyskytuje méně často izolovaně i jako srůsty s biotitem (viz Xenolity). V řezu // s osou C je trávově šedozelený, protažené průřezy dosahují velikosti až do 3 × 1 mm. Zhášení γ/C = 14 - 16°.
Akcesorie: v inkluzích v biotitu je častý čirý, dlouze sloupečkovitý apatit. Allotriomorfně až hypidiomorfně omezený, místy metamiktní zirkon (pleochroické dvůrky difuzní i s ostrým okrajem) je téměř ojedinělý.
Xenolity: v hornině jsou drobné shluky cca 5 × 6 mm velké z biotitu a podružně i obecného amfibolu s rudním minerálem a titanitem.
Styk zrn, tektonické deformace na úrovni zrn a hypergenní přeměny horniny
Ve výbruse není hornina prostoupena puklinami ani zřetelnými trhlinami. Zrna křemene i živců se dotýkají zubovitě těsně nerovným povrchem krystalických zrn, bez opticky rozlišitelných zřetelných spár a bez sekundární výplně. Byla zjištěna chloritizace biotitu.

Textura vzorku: masívní, grafitická.

Struktura: stejnoměrně zrnitá, usměrněná.

Název horniny: (amfibol) - biotitický granodiorit až granit, tmavý, střednozrnný, slabě porfyrický s ojedinělými mafickými xenolity. (amfibol)- biotitický granodiorit, tmavší, střednozrnný – index tmavosti TMI = 10,2 (středočeský pluton, blatenský typ)

Ostatní:
Odhad složení: křemen: 26%, ortoklas: 25% , plagioklas: 39% , biotit: 6 % obj., amfibol 4 % (% objemová, planimetrická analýza výbrusu bodová, 210 mm).
Stabilita ve vodě: horniny ve vodě stabilní.
Lomné hrany ostré, drsné, nerovné, pevné.