Dekorační kameny, vápence a vybrané písky ČR

Granitoid, biotitický, světlý, šedě a bíle zrnitě skvrnitý (křemen, živce) a jemně tmavě šupinovitě skvrnitý (biotit), stejnoměrně drobně zrnitý (křemen do 1 mm, živce do 1 mm), neporfyrický, bez přednostního usměrnění.

Horninu tvoří živce, křemen a biotit. Pro horninu je typická téměř stejná velikost zrn horninotvorných minerálů.
Draselné živce jsou zastoupeny mikropertitickým ortoklasem a mikroklinem. Zrna mikroklinu jsou převážně allotriomorfně omezená, méně často hypidiomorfně omezená (na řezu jsou makroskopicky bílá). Velikost zrn je MD ≈ 0,7 × 0,4 mm. Jsou čirá, bez inkluzí. Zrna ortoklasu jsou spíše až allotriomorfně omezená, místy uzavírají šupiny hnědého biotitu a bazičtějšího živce. Méně časté jsou srůsty podle karlovarského zákona. Průřezy zrn mikropertitického ortoklasu dosahují velikosti MD ≈ 0,1 × 0,6 mm, Mmax = 1,5 × 0,7 mm. Zrna ortoklasu bývají zakalená. Inkluze tvoří sericit a vzácně biotit.
Průřezy zrn mikroklinu jsou téměř bez přeměn, dosahují střední velikosti MD ≈ 2 × 0,6 mm. Vzácné jsou izolované hypidiomorfně omezené bílé vyrostlice mikroklinu dosahující velikosti kolem Mmax ≈ 12 - 13 × 8 - 9 mm.
Plagioklasy odpovídají bazicitou převážně oligoklasu – andesinu (stanoveno zhášením v symetrické zóně), v jádrech spíše až andesinu. Zrna plagioklasu jsou allotriomorfně a hypidiomorfně omezená, mírně lištovitě protažená (obdélníkové průřezy). Velikost průřezů je
MD ≈ 0,5 × 0,4 mm, Mmax ≈ 1 × 0,4 mm. Plagioklasy bývají v jádru sericitizované. Jádro je mírně bazičtější (až andesin), lem odpovídá oligoklasu.
Zrna křemene tvoří jednak izolovaná alotriomorfní zrna o velikost MD = 0,8 × 0,6 mm, shodně i mírně undulózně zhášející, jednak tvoří zrna z agregátů čirých zrn nebo větší zrna s mozaikovitým rozpadem a postižené undulózním zhášením v jednotlivých segmentech zrna (Mmax ≈ 1,3 × 1 mm). Zrna jsou allotriomorfně omezená, s nečetnými velmi drobnými inkluzemi biotitu a plagioklasů. Zrna křemene nejsou porušena trhlinami procházejícími napříč zrnem.
Biotit je zastoupen krátkými tmavě (šedo)hnědými šupinami hypidiomorfně až allotriomorfně omezenými (pleochroizmus červenohnědý- světle žlutavě hnědý). Šupiny jsou stejnoměrně rozložené v hornině a přibližně stejné velikosti. Velikost šupin biotitu dosahuje Mmax ≈ 1 × 0,3 mm. Zháší rovnoběžně. Uzavřeniny tvoří čirý sloupečkovitý apatit, kolem kterého jsou jen velmi slabé pleochroické dvůrky difuzního typu a zirkon s nečetnými přeexponovanými dvůrky. Chloritizace ani baueritizace biotitu nebyla pozorována.
Ve výbruse není hornina prostoupena trhlinami napříč zrny. Struktura horniny ve vzorku je granitická, zrna se dotýkají těsně, nerovnými plochami, bez zřetelných spár. Hornina je čerstvá, bez známek hypergenní alterace.

Textura vzorku: masívní, granitická, s biotitickými xenolity.

Struktura: hypidiomorfně až allotriomorfně zrnitá.

Název horniny: biotitický granit (žula), drobně zrnitý.

Ostatní:
Odhad složení (planimetrická analýza výbrusu): křemen ≈ 31 %, draselné živce ≈ 22 %, plagioklasy ≈ 39 %, biotit ≈ 8 % (procenta objemová).
Stabilita ve vodě: horniny ve vodě stabilní.
Lomné hrany ostré, drsné, nerovné, pevné.