Dekorační kameny, vápence a vybrané písky ČR

Granitoid, biotitický, zmatnělý, světlý bělošedý, střednozrnný, stejnoměrně zrnitý, se slabě výraznou přednostní orientací, neporfyrický. Na vzorku: textura masivní, granitová, všesměrná. Hornina s velmi slabou hypergenní alterací.

Horninu tvoří živce, křemen a biotit. Draselné živce jsou zastoupeny ortoklasem, mikroklinem a mikropertitickým ortoklasem. Zrna jsou allotriomorfně omezená, často obdélníkového průřezu (na řezu jsou makroskopicky bílá), stejně veliká. Jádra zrn jsou sericitizovaná (podle výšky interferenčních barev až muskovit). Ortoklas uzavírá často okrouhlá zrna křemene. Vyrostlice pertitického ortoklasu a mikroklinu dosahují při allotriomorfním až hypidiomorfním omezení velikosti až ≈ 1,3 × 0,9 mm.
Plagioklasy odpovídají bazicitou oligoklasu (stanoveno zhášením v symetrické zóně) s jádry bazičtějšími, a to až do labradorit-bytownitu. Zrna plagioklasu jsou hypidiomorfně omezená, vzácně až idiomorfní, mírně lištovitě protažená. Jádra vyrostlic bývají zřetelně sericitizovaná, podél lamel jsou orientované šupiny muskovitu spolu se sericitem a jemnozrnný karbonát bez možnosti bližšího rozlišení. Jádro je mírně bazičtější (andesin, spíše však labradorit-bytownit), lem odpovídá až oligoklasu. Mocnost kyselejšího lemu u větších, hypidiomorfně omezených vyrostlic cca 0,18 mm. Lem bývá čirý, méně sericitizovaný. Vyrostlice dosahují při hypidiomorfním omezení velikosti až ≈ 1,45 × 0,8 mm. Plagioklasy mírně převažují nad ortoklasem a mikroklinem.
Zrna živců jsou méně porušená mikrotrhlinami než zrna křemene, avšak existují trhliny (patrně pukliny), které prostupují i napříč oběma minerály.
Zrna křemene jsou čirá, allotriomorfně omezená, s uzavřeninami hnědého biotitu. Zrna zháší stejnoměrně. Zrna jsou intenzivně porušená trhlinami. Zrna jsou v kontuře křemenného zrna rozbitá polygonálně, bez narušení tvaru zrna. Velikost zrn je s ohledem na allotriomorfní průřezy až do cca 2 × 1,25 mm.
Biotit je zastoupen tmavě šedohnědými šupinami hypidiomorfně omezenými (pleochroizmus tmavě hnědý – žlutohnědý). Šupiny jsou stejnoměrně rozložené v hornině a přibližně stejné velikosti. Velikost šupin biotitu dosahuje ≈ 0,4 - 0,9 × 0,1 - 0,2 mm. Zháší rovnoběžně. Uzavřeniny tvoří zirkon, apatit a titanit. Výrazné jsou pleochroické difuzní dvůrky. Kolem některých šupin je velmi jemnozrnný rudní pigment. Biotit vykazuje známky sekundární alterace, a to intenzivní chloritizaci, kdy srůstají biotity se šupinami přeměněnými na klinochlor.
Amfibol nebyl v tomto vzorku zjištěn, i když bývá popisován.
V hornině jsou drobné shluky tmavého, opakního limonitového pigmentu, který proniká lokálně jako velmi jemný pigment i podél hranic zrn. V hornině jsou živce (především plagioklasy) intenzivně zakalené. Druh minerálu, tvořící jemné inkluze v živcích (mimo sericitu) v důsledku jeho hypergenní alterace, nebyl studován.
Ve výbruse je hornina prostoupena méně puklinami. Silně jsou však trhlinami poškozena zrna křemene. Zrna se dotýkají tenkými spárami. Hornina je slabě hypergenně navětralá.

Textura vzorku: masívní, granitická.

Struktura: stejnoměrně zrnitá, všesměrná.

Název horniny: biotitický granodiorit, světlý, střednozrnný.

Ostatní:
Odhad složení: křemen ≈ 29 %, ortoklas ≈ 22 %, plagioklas ≈ 44 %, biotit ≈ 5 %, muskovit do ≈ 1 % (objemová procenta, planimetrická analýza výbrusu bodová + barvení nábrusu).
Akcesorie: zirkon v biotitu s difuzními pleochroickými dvůrky, vzácně jehlicovitý rutil, sloupečkovité krystaly čirého apatitu, allotriomorfní titanit a čtvercové průřezy opakního pyritu.
Stabilita ve vodě: horniny ve vodě stabilní.
Lomné hrany: ostré, drsné, pevné.