Žulová I



Petrografický popis

Makroskopický popis:

Granitoid, velmi světlý biotitický, tmavě čárkovaně skvrnitý, drobnozrnný, stejnoměrně zrnitý, bez přednostní orientace, neporfyrický. Textura je masivní, granitová, všesměrná.

Mikroskopický popis:

Horninu tvoří živce, křemen a biotit. Draselné živce jsou zastoupeny ortoklasem, pertitickým ortoklasem a mikroklinem. Zrna jsou allotriomorfně i hypidiomorfně omezená, protažená (na řezu jsou makroskopicky bílá), stejně velká. Jádra zrn jsou sericitizovaná. Méně časté jsou srůsty podle karlovarského zákona. Ortoklas uzavírá často okrouhlá zrna křemene a jehlice rutilué a apatitové sloupečkovité krystaly. Vyrostlice mikroklinu dosahují při allotriomorfním až hypidiomorfním omezení velikosti až ≈ 2,2×1,21mm.
Plagioklasy odpovídají bazicitou převážně oligoklasu-andesinu (stanoveno zhášením v symetrické zóně) v jádrech až andesinu-bytownitu. Zrna plagioklasu jsou jak allotriomorfně omezená tak hypidiomorfně omezená, mírně lištovitě protažená (obdélníkové průřezy). Jádra vyrostlic bývají silně sericitizovaná. Vzniká směs sericitu (různě velkých šupinek slídy) a jemně krystalického karbonátu. Jádro je mírně bazičtější (až andesin-bytownit), lem odpovídá oligoklasu. Bývá čirý, méně sericitizovaný.
Horninu tvoří živce, křemen a biotit. Draselné živce jsou zastoupeny ortoklasem, pertitickým ortoklasem a mikroklinem. Zrna jsou allotriomorfně i hypidiomorfně omezená, protažená (na řezu jsou makroskopicky bílá), stejně velká. Jádra zrn jsou sericitizovaná. Méně časté jsou srůsty podle karlovarského zákona. Ortoklas uzavírá často okrouhlá zrna křemene a jehlice rutilué a apatitové sloupečkovité krystaly. Vyrostlice mikroklinu dosahují při allotriomorfním až hypidiomorfním omezení velikosti až ≈ 2,2×1,21mm.
Plagioklasy odpovídají bazicitou převážně oligoklasu-andesinu (stanoveno zhášením v symetrické zóně) v jádrech až andesinu-bytownitu. Zrna plagioklasu jsou jak allotriomorfně omezená, tak hypidiomorfně omezená, mírně lištovitě protažená (obdélníkové průřezy). Jádra vyrostlic bývají silně sericitizovaná. Vzniká směs sericitu (různě velkých šupinek slídy) a jemně krystalického karbonátu. Jádro je mírně bazičtější (až andesin-bytownit), lem odpovídá oligoklasu. Bývá čirý, méně sericitizovaný.
Zrna křemene jsou čirá, allotriomorfně omezená, s uzavřeninami hnědého biotitu. Zrna zháší stejnoměrně. Zrna uzavírají biotit, chlorit nebo živce. Velikost zrn je s ohledem na allotriomorfní průřezy cca do 1,7×0,8 mm.
Biotit je zastoupen tmavě hnědými šupinami hypidiomorfně omezenými (pleochroizmus tmavě šedohnědý – šedožlutohnědý). Šupiny jsou stejnoměrně rozložené v hornině a přibližně stejné velikosti. Velikost šupin biotitu dosahuje 0,6×0,10 mm. Zháší rovnoběžně. Uzavřeniny tvoří velmi vzácně krystalický zirkon, kolem kterého jsou pleochroické dvůrky difuzního typu. Ve slídách jsou uloženy krystalky čirého apatitu. Biotit vykazuje silné známky sekundární alterace, a to především intenzivní chloritizace. Vznikají šupiny čirého chloritu s uzavřeninami opakního minerálu (Fe-oxohydroxidy rezavě prosvítající na okraji). Chloritizace postupuje podle štěpnosti šupin biotitu a vznikají topotaktické srůsty chloritu a biotitu na ploše (0001), některé partie v šupinách odpovídají opticky až smíšeným strukturám biotit–chlorit. Chloritový minerál je čirý, tmavě modrozelený klinochlor.
Ve výbruse není hornina prostoupena puklinami ani zřetelnými trhlinami. Zrna se dotýkají těsně, bez zřetelných spár.

Další vlatnosti:

Textura vzorku: masívní, granitická.

Struktura: stejnoměrně zrnitá, všesměrná.

Název horniny: biotitický granodiorit, světlý, drobnozrnný.

Ostatní:
Odhad složení: křemen ≈ 22%, draselné živce ≈ 51%, plagioklasy ≈ 22%, biotit+chlorit ≈ 5% (procenta objemová).
Akcesorie: zirkon v biotitu a chloritu s pleochroickými dvůrky, protažené sloupečky čirého apatitu ve slídě a rutilu v křemenu a živcích.
Stabilita ve vodě: horniny ve vodě stabilní.
Lomné hrany: ostré, drsné, nerovné pevné.

Obrázky: