Kozárovice



Petrografický popis

Makroskopický popis:

Granitoid, šedý až modrošedý, tmavý amfibolicko-biotitický, kontrastně bíle, šedě a tmavě čárkovaně skvrnitý, stejnoměrně středně zrnitý, jemně porfyrický, s nečetnými izolovanými světle růžovými vyrostlicemi ortoklasu do 18×13×10 mm. Na vzorku: textura masivní, granitová, nevýrazně porfyrická.

Mikroskopický popis:

Horninu tvoří živce (ortoklas, kyselý plagioklas An40-42), křemen, biotit, obecný amfibol a pyroxen.
Draselné živce jsou zastoupeny ortoklasem a mikropertitickým ortoklasem. Zrna jsou allotriomorfně omezená (na řezu jsou makroskopicky bílá), stejně velká. Nejčastější velikost je kolem 1 mm. Neostře omezená jádra jsou sericitizovaná. Méně časté jsou srůsty podle karlovarského zákona. Ortoklas uzavírá často okrouhlá zrna křemene. Vyrostlice šedorůžového ortoklasu dosahují při allotriomorfním až hypidiomorfním omezení velikosti až ≈ 18×12 mm.
Plagioklasy odpovídají bazicitou převážně andesinu An40-42°, (stanoveno zhášením v symetrické zóně polysyntetických lamel) v jádrech až andesinu An46. Zrna plagioklasu jsou allotriomorfně a hypidiomorfně omezená, mírně lištovitě protažená (obdélníkové průřezy). Jádra vyrostlic bývají sericitizovaná.
Zrna křemene jsou čirá, agregátní, allotriomorfně omezená, s uzavřeninami hnědého biotitu. Zrna zháší stejnoměrně. Zrna nejsou porušená trhlinami, plynokapalné inkluze jsou vzácné. Nejčastější velikost zrn je s ohledem na allotriomorfní průřezy MD ≈ 0,9×0,6 mm, Mmax ≈ 2×1,2 mm) .
Biotit je zastoupen tmavě hnědými šupinami hypidiomorfně omezenými (pleochroizmus tmavě hnědý – zelenožlutohnědý). Šupiny jsou stejnoměrně rozložené v hornině a přibližně stejné velikosti. Nejčastější velikost šupin biotitu dosahuje MD ≈ 0,9×0,13 mm. Zháší rovnoběžně. Uzavřeniny tvoří až idiomorfní zirkon, kolem kterého jsou pleochroické dvůrky difuzního typu.
Obecný amfibol tvoří protáhlá zrna // C s pleochroizmem olivově šedozelené / hnědavě zelené barvy, idiomorfní kosočtverečné průřezy o velikosti až 0,8×0,4 mm, průřezy // s osou C o velikosti až 1,5×0,6 mm. Časté jsou krystalové srůsty. Amfibol obsahuje inkluze apatitu (čirý, sloupečkovitý) a korodovaná zrna titanitu, který se vyskytuje i samostatně v podobě allotriomorních, nahnědlých výšelomných zrn.
Pyroxen tvoří v hornině ojedinělá, velmi drobná, čirá, allotriomorfní zrna, nepleochroická, s naznačenou pyroxenovou štěpností, někdy s tmavým lemem. Podle zhášení odpovídá diopsidu (zhášení γ/c =32-38°). Pyroxen je reliktem z xenolitů.
Akcesorie se vyskytují jako běžná inkluze v biotitu a amfibolu a to: čirý, dlouze sloupečkovitý apatit, v biotitu je uzavřený alotriomorfně až hypidiomorfně; vzácně i idiomorfní, omezený, místy metamiktní zirkon (pleochroické dvůrky difuzní i s ostrým okrajem). V hornině se vyskytují běžně hnědá, alotriomorfně i idiomorfně omezená výšelomná zrna titanitu.
Xenolity: jen neostře omezené shluky bohatší amfibolem, biotitem a ojedinělými, drobnými zrny pyroxenu.
Styk zrn, tektonické deformace na úrovni zrn a hypergenní přeměny horniny
Ve výbruse není hornina prostoupena puklinami ani zřetelnými trhlinami. Undulózní zhášení křemene je jen lokální. Zrna křemene i živců se dotýkají zubovitě těsně nerovným povrchem krystalických zrn, bez opticky rozlišitelných zřetelných spár a bez sekundární výplně. Byla zjištěna chloritizace biotitu.

Další vlatnosti:

Textura vzorku: masívní, granitická.

Struktura: stejnoměrně zrnitá, porfyrická.

Název horniny: biotitický až amfibol-biotitický granodiorit, tmavý, střednozrnný, nevýrazně porfyrický

Ostatní:
Odhad složení: křemen ≈ 25%, draselné živce ≈ 11%, plagioklasy ≈ 49%, biotit+chlorit+amfibol ≈ 15% (procenta objemová, zaokrouhleno z důvodu vlivu slabě porfyrické struktury a velikosti plochy výbrusu, bodová planimetrie na linii 178 mm).
Akcesorie: apatit, zirkon, titanit.
Stabilita ve vodě: horniny ve vodě stabilní.
Lomné hrany ostré, drsné, nerovné, pevné.

Obrázky: