Vlčkovice



Petrografický popis

Makroskopický popis:

Granitoid, středně tmavý biotitický, kontrastně bíle a šedě zrnitě skvrnitý, tmavě šupinovitě skvrnitý, stejnoměrně hrubě zrnitý, s přednostní orientací slíd. Ojedinělé a izolované vyrostlice bílého živce o velikosti 10 × 6 mm. Na vzorku: textura masivní, granitová, usměrněná, slabě mikroporfyrická.

Mikroskopický popis:

Horninu tvoří živce (ortoklas, kyselý plagioklas An28 - An31), křemen, biotit a podružně amfibol. Akcesorie: apatit, zirkon a titanit. Alterační produkty: slabá chloritizace biotitu, rudní zrnka.

Draselné živce jsou zastoupeny ortoklasem a jemně mikropertitickým ortoklasem. Zrna jsou allotriomorfně omezená, často i hypidiomorfně omezená (na řezu jsou makroskopicky bílá), stejně velká. Jádra zrn jsou sericitizovaná. Méně časté jsou srůsty podle karlovarského zákona. Ortoklas uzavírá často okrouhlá zrna křemene a biotit. Nejčastější velikost zrn ortoklasu MD ≈ 1,1× 0,6 mm. Vyrostlice dosahují při allotriomorfním až hypidiomorfním omezení velikosti až ≈ 2,4 × 1,6 mm.

Plagioklasy odpovídají bazicitou převážně oligoklasu-andesinu An28 - An31 (stanoveno zhášením v symetrické zóně polysyntetických lamel), v jádrech až andesin An38. Zrna plagioklasu jsou allotriomorfně omezená, mírně lištovitě protažená (obdélníkové průřezy). Velikost MD ≈ 0,6 × 0,4 mm. Je pozorována nerovnoměrná sericitizace. Vy výbrusu jsou zrna bez barvení nábrusu obtížně odlišitelná od ostatních živců.

Zrna křemene jsou čirá, allotriomorfně omezená, s uzavřeninami hnědého biotitu. Zrna zháší stejnoměrně. Zrna křemene uzavírají biotit, chlorit nebo živce. Zrna nejsou porušená trhlinami. Nejčastější velikost zrn je s ohledem na allotriomorfní průřezy cca do 0,9 - 1,0 × 0,6 - 0,7 mm, Mmax ≈ 1,2 × 0,9 mm.

Biotit je zastoupen tmavě hnědými šupinami hypidiomorfně omezenými (pleochroizmus tmavě hnědý – světleji šedohnědý). Šupiny jsou nestejnoměrně rozložené v hornině obvykle ve shlucích spolu s amfibolem (viz Xenolity) a jsou přibližně stejné velikosti. Nejčastější velikost šupin biotitu dosahuje MD ≈ 0,6 × 0,20 mm, Mmax ≈ 1,2 × 0,4 mm. Zháší rovnoběžně. Uzavřeniny tvoří ojedinělý zirkon, kolem kterého jsou pleochroické dvůrky difuzního typu. Běžný je čirý, dlouze sloupečkovitý apatit bez zřetelných pleochroických dvůrků. Biotit vykazuje známky místně velmi slabé chloritizace za vzniku zeleného penninu s uzavřeninami opakního minerálu paralelně se štěpností a zachováním inkluzí apatitu.

Obecný amfibol se vyskytuje jako srůsty s biotitem, vzácně izolovaný (viz Xenolity). V řezu // s osou C je trávově šedozelený, protažené průřezy dosahují velikosti až do 3 × 1 mm. Zhášení γ/C = 14 - 16°. Obsahuje drobné nepleochroické inkluze, z nichž některé odpovídají pyroxenu - diopsidu (vyšší reliéf, zhášení γ/C ≈ 39 - 41°).

Akcesorie: v inkluzích v biotitu a amfibolu čirý, dlouze sloupečkovitý apatit. V biotitu je uzavřený alotriomorfně až hypidiomorfně omezený, místy metamiktní zirkon (pleochroické dvůrky difuzní i s ostrým okrajem). Ojediněle v hornině hnědá, alotriomorfně omezená, vzácně až idiomorfní výšelomná zrna titanitu.

Xenolity: jen neostře omezené elipsoidní shluky drobných zrn silně korodovaných zrn biotitu a obecného amfibolu s relikty nepleochroického pyroxenu. Velikost shluků tmavých minerálů je od několika milimetrů až ≈ 12 × 2 mm.

Styk zrn, tektonické deformace na úrovni zrn a hypergenní přeměny horniny
Ve výbruse není hornina prostoupena puklinami ani zřetelnými trhlinami. Zrna křemene i živců se dotýkají zubovitě těsně nerovným povrchem krystalických zrn, bez opticky rozlišitelných zřetelných spár a bez sekundární výplně. Byla zjištěna jen slabá chloritizace biotitu.

Další vlatnosti:

Textura vzorku: masívní, granitická, slabě mikroporfyrická.

Struktura: stejnoměrně zrnitá, usměrněná.

Název horniny: amfibol-biotitický granit, středno až hrubozrnný, tmavý.

Ostatní:
Odhad složení: křemen ≈ 24%, draselné živce ≈ 26%, plagioklasy ≈ 31%, biotit+chlorit amfibol ≈ 19 % (procenta objemová, zaokrouhleno z důvodu vlivu velikosti plochy výbrusu a shluků tmavých minerálů, bodová planimetrie na linii 180 mm).
Stabilita ve vodě: horniny ve vodě stabilní.
Lomné hrany ostré, drsné, nerovné, pevné.

Obrázky: