Dekorační kameny, vápence a vybrané písky ČR

Granitoid, velmi světlý biotitický, kontrastně bíle a šedě zrnitě skvrnitý, tmavě šupinovitě skvrnitý, nestejnoměrně středně až hrubě zrnitý, se slabou přednostní orientací slíd i živců, jemně porfyrický s izolovanými bílými vyrostlicemi živců do velikosti 12 × 6 mm s tmavými inkluzemi. Tmavé minerály vytvářejí smouhovité útvary. Na vzorku: textura masivní, granitová, slabě usměrněná.

Horninu tvoří živce (ortoklas, kyselý plagioklas An29 - An33), křemen a biotit. Akcesorie: apatit, zirkon. Alterační produkty: velmi slabá chloritizace biotitu, rudní zrna.
Draselné živce jsou zastoupeny ortoklasem a mikropertitickým ortoklasem. Zrna jsou členitě allotriomorfně, často až hypidiomorfně omezená (na řezu jsou makroskopicky bílá), stejně velká. Ortoklas uzavírá často okrouhlá zrna křemene a biotitu. Nejčastější velikost zrn MD ≈ 1,2 × 0,8 mm. Vyrostlice ve výbrusu dosahují při allotriomorfním až hypidiomorfním omezení Mmax ≈ 2,1 × 1 mm, na vzorku až 12 × 6 mm.
Plagioklasy odpovídají bazicitou převážně oligoklas-andesinu An29 - 33 (stanoveno zhášením v symetrické zóně lamel polysyntetických srůstů). Zrna plagioklasu jsou allotriomorfně a hypidiomorfně omezená, mírně lištovitě protažená (obdélníkové průřezy). Nejčastější velikost MD ≈ 0,8 × 0,7 mm, Mmax ≈ 2,2 × 1 mm.
Zrna křemene jsou čirá, allotriomorfně zubovitě omezená, s uzavřeninami hnědého biotitu. Zrna zháší stejnoměrně. Zrna jsou porušená jemnými trhlinami. Nejčastější velikost zrn je s ohledem na allotriomorfní průřezy cca do 1,4 × 0,8 mm, největší agregátní zrna dosahují velikosti Mmax ≈ 2 × 1 mm.
Biotit je zastoupen tmavě hnědými šupinami hypidiomorfně omezenými (pleochroizmus tmavě hnědý – šedožlutohnědý). Šupiny jsou stejnoměrně rozložené v hornině a přibližně stejné velikosti. Nejčastější velikost šupin biotitu dosahuje MD ≈ 1,0 × 0,65 mm a Mmax ≈ 3 × 2,2 mm. Zháší rovnoběžně. Uzavřeniny tvoří málo běžný zirkon, kolem kterého jsou slabé pleochroické dvůrky difuzního typu, velmi běžné jsou čiré sloupečovité krystalky apatitu.
Velmi vzácná je chloritizace biotitu podle ploch štěpnosti se vznikem šupin se vzájemným prorůstáním chloritu do biotitu.
Akcesorie: v inkluzích v biotitu čirý, dlouze sloupečkovitý apatit. V biotitu je uzavřený alotriomorfně až hypidiomorfně omezený, místy metamiktní zirkon (pleochroické dvůrky difuzní i s ostrým okrajem). Ojediněle v hornině drobná, hnědá, allotriomorfně omezená, vzácně až idiomorfní výšelomná zrna titanitu.
Styk zrn, tektonické deformace na úrovni zrn a hypergenní přeměny horniny
Ve výbruse není hornina prostoupena puklinami, jen jemnými trhlinami v křemenných zrnech. Zrna křemene i živců se dotýkají zubovitě těsně nerovným povrchem krystalických zrn, bez opticky rozlišitelných zřetelných spár a bez sekundární výplně.

Textura vzorku: masívní, granitická.

Struktura: nestejnoměrně zrnitá, slabě usměrněná.

Název horniny: biotitický granodiorit, tmavý, středno-hrubozrnný – index tmavosti TMI =15,3 (středočeský pluton, blatenský typ)

Ostatní:
Odhad složení: křemen ≈ 21%, draselné živce ≈ 22%, plagioklasy ≈ 42%, biotit ≈ 15% (procenta objemová, zaokrouhleno z důvodu vlivu velikosti plochy výbrusu, bodová planimetrie na linii 210 mm).
Stabilita ve vodě: horniny ve vodě stabilní.
Lomné hrany ostré, drsné, nerovné, pevné.