Drahenický Málkov



Petrografický popis

Makroskopický popis:

Granitoid, velmi světlý biotitický, kontrastně bíle šedě zrnitě skvrnitý, jemně tmavě šupinovitě skvrnitý, stejnoměrně středně až hrubě zrnitý, s velmi slabou přednostní orientací slíd a usměrněním stavby, neporfyrický. Na vzorku: textura masivní, granitová, velmi slabě usměrněná.

Mikroskopický popis:

Horninu tvoří živce (ortoklas, kyselý plagioklas An30 - An33), křemen, biotit a amfibol. Akcesorie: apatit, titanit. Alterační produkty: slabá chloritizace biotitu, rudní zrnka.
Draselné živce jsou zastoupeny ortoklasem a mikropertitickým ortoklasem. Zrna jsou allotriomorfně omezená, často i hypidiomorfně omezená (na řezu jsou makroskopicky bílá), stejně velká. Jádra zrn jsou sericitizovaná. Méně časté jsou srůsty podle karlovarského zákona. Ortoklas uzavírá často okrouhlá zrna křemene. Vyrostlice mikroklinu dosahují při allotriomorfním až hypidiomorfním omezení velikosti až ≈ 1,25 × 0,65 mm. Draselné živce převažují nad plagioklasy.
Plagioklasy odpovídají bazicitou převážně andesinu An 30 - 33 (stanoveno zhášením v symetrické zóně polysyntetických lamel). Zrna plagioklasu jsou allotriomorfně omezená, mírně lištovitě protažená (obdélníkové průřezy). Jádra vyrostlic bývají zřetelně sericitizovaná a jsou bazičtější (An38). Plagioklasy jsou opticky ve výbrusu špatně odlišitelné, jejich charakter je zřejmý až po barvení leštěného nábrusu.
Zrna křemene jsou čirá, allotriomorfně omezená, a agregátní zrno je složeno z drobnějších dlaždicovitých křemenných zrn. Zrna zháší stejnoměrně. Zrna uzavírají biotit. Zrna nejsou porušená trhlinami. Nejčastější velikost agregátních zrn je s ohledem na allotriomorfní průřezy MD ≈ 1,2 × 0,9 mm, Mmax ≈ 1,4 × 1 mm.
Biotit je zastoupen tmavě hnědými šupinami hypidiomorfně omezenými. Pleochroizmus je tmavě hnědý, žlutohnědý až světle zelenavě hnědý. Silně korodované šupiny jsou stejnoměrně rozložené v hornině a jsou přibližně stejné velikosti. Nejčastější velikost šupin biotitu Md ≈ 1,5 × 1 mm, Mmax ≈ 4 x 1,3 mm. Zháší rovnoběžně. Mále četné uzavřeniny tvoří zirkon, kolem kterého jsou slabé pleochroické dvůrky difuzního typu, běžné jsou inkluze apatitu ve formě čirých, dlouze sloupečkovitých krystalů. Biotit vykazuje známky slabé sekundární alterace a to především chloritizaci za vzniku nepočetných pseudomorfóz zeleného peninu s uzavřeninami primárního apatitu po biotitu. Častější je chloritizace šupin biotitu podél štěpnosti, vznikají srůsty chloritu a biotitu. Přechodové části jsou opticky podobné smíšeným strukturám biotit-chlorit.
Obecný amfibol není hlavním horninotvorným minerálem. Vyskytuje se ve formě hypidiomorfně omezených, často i silně korodovaných allotriomorfně omezených zrn. V řezu // s osou C je trávově šedozelený, protažené průřezy dosahují velikosti až do 3 × 1 mm. Zhášení γ/C = 14 - 16°.
Xenolity: jen shluky silně korodovaných šupin biotitu s amfibolem do 3 - 5 × 1 mm.
Akcesorie: V biotitu jsou uzavřeny nečetné čiré dlouze sloupečkovité krystaly apatitu a ojedinělé alotriomorfně omezené zirkony se slabými pleochroickými difuzními dvůrky.

Další vlatnosti:

Textura vzorku: masívní, granitická.

Struktura: stejnoměrně zrnitá.

Název horniny: (amfibol) - biotitický granodiorit, tmavší, středno - hrubozrnný – index tmavosti TMI = 10,1 (středočeský pluton, blatenský typ).

Ostatní:
Odhad složení: křemen ≈ 32%, draselné živce ≈ 20%, plagioklasy ≈ 38%, biotit+chlorit ≈ 10% (procenta objemová, zaokrouhleno z důvodu vlivu velikosti plochy výbrusu, bodová planimetrie na linii 202 mm).
Stabilita ve vodě: horniny ve vodě stabilní.
Lomné hrany: ostré, drsné, nerovné, pevné.

Obrázky: