Dekorační kameny, vápence a vybrané písky ČR

Granitoid, velmi světlý biotitický, kontrastně bíle až slabě nažloutle bíle a šedě zrnitě skvrnitý, jemně tmavě šupinovitě skvrnitý, stejnoměrně středně až hrubě zrnitý, s velmi slabou přednostní orientací slíd a usměrněním stavby, neporfyrický. Na vzorku: textura masivní, granitová, velmi slabě usměrněná.

Horninu tvoří živce (ortoklas, kyselý plagioklas An32 - An33), křemen, biotit a vzácný obecný amfibol. Akcesorie: apatit, vzácný titanit. Alterační produkty: slabá chloritizace biotitu, rudní zrnka.
Draselné živce jsou zastoupeny ortoklasem, mikropertitickým ortoklasem a mikroklinem. Zrna jsou allotriomorfně omezená, často i hypidiomorfně omezená (na řezu jsou makroskopicky bílá), stejně velká. Méně časté jsou srůsty podle karlovarského zákona. Ortoklas uzavírá často okrouhlá zrna křemene. Zrna dosahují při členitém allotriomorfním omezení nejčastější velikosti Md ≈ 1,2 × 1 mm, Mmax ≈ 1,8 × 1,5 mm.
Plagioklasy odpovídají bazicitou převážně andesinu An32 - 33 se zónami se složením blízkým oligoklasu An28 - 29 (stanoveno zhášením v symetrické zóně polysyntetických lamel). Plagioklasy jsou oscilačně zonální, v jednotlivých zrnech se vyskytují 2 až 4 přírůstové zóny. Jednotlivé přírůstové zóny jsou omezeny jemným zákalem. Zrna plagioklasu jsou hypidiomorfně až idiomorfně omezená, mírně lištovitě protažená (obdélníkové průřezy). Jádra vyrostlic bývají zřetelně sericitizovaná. Jádro je mírně bazičtější (až andesin), zóny odpovídají bazičtějšímu oligoklasu. Přírůstové zóny bývají čiré, méně sericitizované.
Nejčastější velikost plagioklasových zrn Md ≈ 0,9 × 0,35 mm, Mmax ≈ 2,3 × 1,5 mm, s jádrem 0,7 × 0,15 mm.
Zrna křemene jsou čirá, allotriomorfně omezená, tvořená z agregátních zrn. Jednotlivá zrna zháší stejnoměrně. Zrna uzavírají biotit. Zrna nejsou porušená trhlinami. Nejčastější velikost zrn je s ohledem na allotriomorfní průřezy Md ≈ 1,2 × 0,6 mm, Mmax ≈ 1,4 × 1 mm.
Biotit je zastoupen tmavě hnědými šupinami hypidiomorfně omezenými (pleochroizmus tmavě hnědý – zelenavě až žlutavě hnědý). Šupiny jsou stejnoměrně rozložené v hornině a jsou přibližně stejné velikosti. Velikost šupin biotitu dosahuje 0,8 × 0,3 mm. Zháší rovnoběžně. Uzavřeniny biotitu jsou málo časté a tvoří je čirý sloupečkovitý apatit. Biotit vykazuje známky slabé sekundární alterace a to především chloritizace za vzniku pseudomorfóz penninu po biotitu a dále chloritizace postupující paralelně se štěpností a vytvářející srůsty chloritu a biotitu. Přechodové části jsou opticky podobné smíšeným strukturám biotit-chlorit.
Obecný amfibol není hlavní horninotvorný minerál. Vyskytuje se jako hlavní součást shluků spolu s biotitem (viz Xenolity), nebo jako izolovaná hypidiomorfní, protažená zrna v hornině. Obecný amfibol je silně pleochroický (tmavě šedozelený-světle zelený). V hornině jsou rozptýlena izolovaná zrna amfibolu; mají délku až 2 mm. Podle zhášení γ/C kolem 16 - 18° se jedná o obecný amfibol. Některá zrna jsou korodovaná a obsahují rudní minerály.
Xenolity: Ve výbrusu byl zachycen shluk drobných zrn amfibolu a biotitu spolu s plagioklasem. Velikost shluku je 9 × 6 mm. Velikost zrn obecného amfibolu v xenolitu jsou desetiny milimetrů.

Textura vzorku: masívní, granitická.

Struktura: stejnoměrně zrnitá.

Název horniny: (amfibol)- biotitický granodiorit, světlý, střednozrnný – index tmavosti TMI = 5,7 (středočeský pluton, blatenský typ).

Ostatní:
Odhad složení: křemen ≈ 23%, draselné živce ≈ 22%, plagioklasy ≈ 49%, biotit+chlorit ≈ 6%
(procenta objemová, zaokrouhleno z důvodu vlivu velikosti plochy výbrusu, bodová planimetrie na linii 198 mm).
Stabilita ve vodě: hornina ve vodě stabilní.
Lomné hrany ostré, drsné, nerovné, pevné.