Dekorační kameny, vápence a vybrané písky ČR

Granitoid, velmi světlý muskovit-biotitický, bíle a modrošedě zrnitě skvrnitý (křemen 1 - 2 mm, živce 1 - 2 mm a vyrostlice) a tmavě jemně čárkovaně skvrnitý (biotit 1 - 1,5 mm), středně zrnitý, nestejnoměrně velmi jemně okrově nažloutlý, stejnoměrně středně zrnitý. Na vzorku jsou zcela ojedinělé porfyrické vyrostlice bílého živce o velikosti až 9 × 7 mm, špatně omezené. Vyrostlice jsou izolované. Textura masivní, granitová, Hornina s velmi slabou pigmentací Fe-oxohydroxidy na hranici zrn. Tato alterace vzniká hluboko v oxidačním zvětralinovém plášti.

Horninu tvoří živce, křemen a biotit. Draselné živce jsou zastoupeny ortoklasem. Zrna živců jsou výrazně allotriomorfně omezená. Velikost zrn ≈ 1,0 - 1,2 × 0,4 - 0,6 mm. Jádra zrn jsou proměnlivě jemně sericitizovaná. Ortoklas uzavírá často okrouhlá zrna křemene. Draselné živce převažují nad plagioklasy.
Plagioklasy odpovídají bazicitou převážně oligoklasu (stanoveno zhášením v symetrické zóně), méně až kyselému andesinu. Zrna plagioklasu jsou výrazně allotriomorfně omezená, výjimečně se vyskytují drobnější zrna, která jsou až hypidiomorfně omezená s obdélníkovitým průřezem. Střední velikost zrn dosahuje Md = 0,6 × 0,3 mm. Jádra vyrostlic bývají silně sericitizovaná.
Křemen se vyskytuje jak v izolovaných zrnech, tak v agregátech čirých zrn. Zrna křemene, jak izolovaná tak v agregátech, jsou čirá, allotriomorfně omezená, méně často s uzavřeninami hnědého biotitu. Zrna zháší stejnoměrně. Zrna nejsou porušená trhlinami tektonického původu. Střední velikost agregátů křemenných zrn dosahuje s ohledem na allotriomorfní průřezy cca do MD ≈ 0,8 × 0,5 mm, maximální velikost zrn křemenných agregátů Mmax ≈ 2,2 × 1,1 mm.
Biotit je zastoupen tmavě hnědými šupinami silně allotriomorfně omezenými, korodovanými a ojediněle s náznakem hypidiomorfního omezení (pleochroizmus tmavě hnědý – žlutohnědý). Šupiny jsou stejnoměrně rozložené v hornině a přibližně stejné velikosti. Délka šupin biotitu dosahuje 1,3 × 0,25 mm. Zháší rovnoběžně. V biotitu jsou hojné pleochroické dvůrky. Uzavřeniny tvoří apatit, kolem kterého jsou pleochroické dvůrky difuzního typu. Biotit nevykazuje známky sekundární alterace. Méně časté jsou srůsty s muskovitem.
Muskovit se vyskytuje méně často a tvoří srůsty s biotitem paralelně nebo téměř paralelně s plochou štěpnosti slídy. Izolované šupiny muskovitu jsou korodované a hypidiomorfně omezené, střední velikosti průřezů šupin cca do 0,2 × 0,05 - 0,1 mm.
Ve výbruse není hornina prostoupena puklinami ani zřetelnými trhlinami např. v křemenu. Zrna se dotýkají těsně nerovně, bez zřetelných spár a jsou konturovaná velmi jemnozrnným pigmentem Fe-oxohydroxidů. Hornina je se slabou připovrchovou alterací v hlubší části oxidační kůry větrání.

Textura vzorku: masívní, granitická.

Struktura: stejnoměrně zrnitá, allotriomorfně zrnitá, středně zrnitá, bez přednostního usměrnění.

Název horniny: (muskovit) – biotitický granit (žula), světlý, střednozrnný (Klasifikace IUGS 1972, system Q-P-A, plutonity, pole 3).

Ostatní:
Odhad složení: křemen ≈ 36 %, draselné živce ≈ 40 %, plagioklasy ≈ 21 %, biotit + muskovit ≈ 3 %, (procenta objemová).
Stabilita ve vodě: horniny ve vodě stabilní.
Lomné hrany: ostré, drsné, nerovné, pevné.