Prosetín



Petrografický popis

Makroskopický popis:

Granitoid, pravidelně středně zrnitý, biotitický, zrnitě tmavě a bíle skvrnitý. Tmavá zrna představuje hnědý biotit (velikost až 1 × 0,2 mm) a sporadický amfibol (0,5 mm), bílé jsou živce (průměrná velikost 3 × 1,45 mm), šedý je křemen (průměrná velikost 1,3 × 0,8 mm). Hornina je neporfyrická. Hornina nevykazuje usměrnění. Textura je masivní, stejnoměrně středně zrnitá.
Granitoid, hornina magmatická, hlubinná.

Mikroskopický popis:

Horninu tvoří křemen, plagioklas a ortoklas, biotit a sporadický amfibol, sekundární Fe-Mg chlorit.
Křemen je čirý, allotriomorfně omezený bez inkluzí, tvoří polykrystalické agregáty křemenných zrn (srůsty různě orientovaných zrn). Křemen vykazuje slabé undulózní zhášení. Velikost agregátních zrn křemene leží v intervalu 1,2 × 0,7 až 2 × 1,6 mm, Mmax ≈ 2,2 × 2 mm. Křemen uzavírá jak ortoklas, tak kyselé plagioklasy i biotit.
Ortoklas tvoří zrna mírně zakalená, obvykle allotriomorfní, se srůstem podle karlovarského zákona. Tvar zrn je v tomto případě velmi členitý. Myrmekity chybí, výšelomné lamely albitu nejsou běžné. Velikost velmi členitých zrn dosahuje až 1,8 × 1,2 mm. Zrna jsou allotriomorfně omezena. Velikost MD ≈ 0,7 - 0,8 mm. Sekundární přeměny: jemná sericitizace.
Plagioklasy (oligoklas – kyselý andesin) tvoří čirá, polysynteticky lamelovaná zrna hypidiomorfního obdélníkového průřezu, méně je zrn allotriomorfních. Zrna jsou výrazně zonální, s polysyntetickým lamelováním, lamely jsou úzké a ostře omezené. Časté jsou i srůsty podle karlovarského zákona. Okrajový lem je čirý, mírně výšelomný. Podle zhášení v symetrické zóně a srovnání indexu lomu vůči indexu lomu α-směru v křemeni (Beckeho linka) odpovídá lem zrna albitu s přechodem ke kyselému oligoklasu. Centrální části zrn podle zhášení úzkých lamel v symetrické zóně mají v jádru složení až andesin >> oligoklas. Vnější zóny odpovídají složením oligoklasu s přechodem ke kyselému andesinu. Častá je zonální stavba i srůsty podle karlovarského zákona. Velikost MD ≈ 2,3 × 1,7 mm, Mmax ≈ 4,5 × 2,5 mm. Plagioklasy jsou čiré a pouze jemně sericitizované.
Biotit tvoří v hornině šupiny sytě červenohnědé až žlutohnědé barvy. Omezení šupin je hypidiomorfní až allotriomorfní, s výraznou bazální plochou šupiny. V procházejícím světle je barva hnědá až hnědožlutá, pleochroizmus je výrazný, zelenohnědý až červenohnědý. Biotit obsahuje četné uzavřeniny drobných krystalků zirkonu s pleochroickými difuzními dvůrky, běžné jsou čiré, krátce prizmatické krystalky apatitu (s délkou do 0,01 mm) a patrně i xenotim (?). Biotit je v různé míře chloritizován. Chloritizace postupuje paralelně se štěpností (charakter smíšených struktur biotit-chlorit) nebo vznikají až pseudomorfózy šedozeleného klinochloru po biotitu se zachováním inkluzí apatitových i zirkonových.
Méně časté jsou srůsty šedomodrozeleného obecného amfibolu (hornblendu) s biotitem. Omezení je spíše allotriomorfní. Velikost zrn je přibližně 0,7 - 0,95 mm. Vzácné jsou téměř idiomorfní kosočtverečné průřezy s typickou amfibolovou štěpností a symetrickým srůstem. Zhášení γ/c´ 20 - 26° odpovídá obecnému amfibolu. Biotitu je více než amfibolu.
Ve výbrusu je hornina prostoupena nečetnými trhlinami napříč zrny křemene i živců. Sekundární je chloritizace biotitu a velmi slabá je sericitizace živců.

Další vlatnosti:

Textura vzorku: masivní, granitová, bez přednostního usměrnění.

Struktura: stejnoměrně hypidiomorfně zrnitá.

Název horniny: amfibol-biotitický granodiorit středně zrnitý, neporfyrický, světlý.

Ostatní:
Odhad složení: křemen 21%, ortoklas 22%, plagioklas 49 %, (biotit + amfibol) 8 % (biotit ≈ 5%, amfibol ≈ 3% ) (bodová planimetrie výbrusu).
Akcesorie : zirkon, apatit, xenotim (?).
Stabilita ve vodě: hornina je ve vodě stabilní.
Lomné hrany jsou drsné, nerovné, pevné a tvrdé.

Obrázky: