Nová Červená Voda



Petrografický popis

Makroskopický popis:

Granitoid středně zrnitý, velmi světle šedobílý, hypidiomorfně zrnitý, masivní, všesměrný. Bílá zrna živce až do velikosti 2 mm a šedá zrna křemene o velikosti cca 1-2 mm. Tmavé šupiny biotitu (délka do 1 mm) jsou rozmístěny v hornině nerovnoměrně. Hornina nejeví známky tektonického porušení, ani hydrotermální nebo hypergenní alterace.

Mikroskopický popis:

Horninu tvoří zrna šedého křemene, bílých živců, tmavých šupin biotitu proměnlivě chloritizovaných.
Zrna křemene jsou omezena allotriomorfně, s velmi členitým stykem zrn, velikost agregátních zrn křemene MD = 0,7 × 0,45 mm, Mmax = 1,95-2,2 × 0,9 mm. Zhášení zrn je mírně undulózní i pravidelné. Velká zrna tvoří agregátní zrna křemene s různou optickou orientací. Uzavírají biotit a plagioklas.
Dominantní složkou jsou draselné živce – ortoklas a mikroklin. Ortoklas je alotriomorfní, místy až hypidiomorfní, zrna mají místy zakalená jádra a vykazují srůsty podle karlovarského zákona. Střední velikost zrn ortoklasu MD = 0,75 × 0,55 mm. Dominantní je mikroklin. Tvoří členitá, mírně porfyrická zrna, allotriomorfně omezená, s typickým polysyntetickým lamelováním a karlovarským srůstem. Střední velikost zrn allotriomorfních zrn je MD = 0,75 × 0,45 mm, Mmax = 1,9-2,2 × 1,25 mm. Na styku s křemenem jsou časté zálivy myrmekitu v živci. Ortoklas uzavírá ojedinělé dlouhé čiré krystaly apatitu.
Plagioklas tvoří drobnější, allotriomorfní i hypidiomorfní zrna (MD= 0,55 × 0,42 mm) se silně zakaleným jádrem, tvořeným sericitem až většími čirými šupinami muskovitu (až 0,05 mm dlouhými) uloženými paralelně s lamelováním plagioklasu podle albitového zákona. Podle nevýrazných lamel odpovídají plagioklasy složením přibližně albit-oligoklasu (zonální stavba ?).
Biotit tvoří šupiny nepravidelně rozptýlené ve shlucích, často s ortoklasem a plagioklasem. Biotit je hnědočervený (světle hnědožlutý - tmavě hnědý pleochroizmus). Délka šupin MD = 0,2-0,25 mm, Mmax= 0,65 mm. Biotit uzavírá drobné krystalky zirkonu. Kolem zirkonu jsou difúzní, přeexponované pleochroické dvůrky. Typická je chloritizace šupin biotitu. Ta probíhá v jednotlivých šupinách zcela individuálně a to přes smíšené struktury chlorit-biotit až po úplné pseudomorfózy modrozeleného chloritu po biotitu se zachovanými inkluzemi zirkonu s plechroickými dvůrky a s vločkovitým sekundárním opakním minerálem (oxohydroxidy Fe).
Sporadický je muskovit. Vyskytuje je jako druhotný produkt sericitizace jádra plagioklasů, kde kromě jemné slídy tvoří až čiré šupiny.
Ve výbrusu není hornina prostoupena puklinami, ani zřetelnými tektonickými trhlinami. Je však patrné výrazné omezení kontur zrn především křemene. Hornina je čerstvá, s chloritizací biotitu, avšak bez hypergenní alterace.

Složení základní hmoty:

V hornině zcela dominuje křemen, ortoklas a mikroklin, kyselý plagioklas a biotit. Muskovit je sporadický, sekundární je chlorit.

Další vlatnosti:

Textura vzorku: masivní, neporfyrická.

Struktura: hypidiomorfně zrnitá, všesměrná.

Název horniny: granit biotitický, velmi světlý

Ostatní:
Planimetrická bodová analýza výbrusu: křemen 32 % obj., ortoklas a mikroklin vč. myrmekitu 43 % obj., plagioklas 18 % obj., biotit+chlorit+muskovit 7 % obj.
V hornině je rozložení křemene, plagioklasu a biotitu velmi nerovnoměrné (shluky) a může tedy ovlivnit lokální složení horniny ve výbrusu.
Akcesorie : zirkon, apatit.
Stabilita ve vodě: hornina ve vodě stabilní.
Lomné hrany lomné hrany jsou drsné, nerovné, velmi pevné.

Obrázky: